Jsou tři dny po srazu, sedím doma u notebooku se spáleným obličejem a jen mraky na obloze mi připomínají, jaké jsme měli letos štěstí na počasí. Loni se po odjezdu spustil doslova monzun, letos jsme si všichni spálili nejen obličej, ale všechny nezakryté části těla. Ti slabší to odnesli rovnou úpalem a my silnější jsme se dorazili v neděli u vody. Takže jaký byl letošní ročník srazu na polygonu ve Vysokém Mýtě?

Když bych to měl shrnout do jednoho slova, tak by to bylo asi „dlouhý“. Ano, počasí vyšlo na jedničku, na sraze se bylo na co dívat, ale tento sraz se nedá považovat za pohodový jako je třeba Relaxmeeting v kempu, nebo za akční, jaká je třeba Příbram. Sice zde startoval nový ročník Tuning Cupu, kde se představila spousta nových aut především z Polska, ale celým dnem se táhla jedna velká, dlouhá nuda. Tajně doufám, že je to jen můj pocit a že vy ostatní jste si to alespoň nějak užili.

Začnu ale od začátku, kdy příjezd byl organizován na jedničku, fronty se netvořily, akorát přítomnost policistů hned u odbočky mě trošku rozhodila. Naštěstí nehodlali lustrovat každé auto a plnili jen preventivní funkci. Ruku na srdce, kdo z vás, co má nějak upravené auto, má tyto úpravy zapsané kompletně v techničáku? Většina z nás skončila maximálně u zapsaných alternativních rozměrů ráfků, abychom mohli dostát tvrzení, že kola dělají auto. To jsem ale trochu odbočil, takže zpět na sraz. Příjezd se tentokrát vedl přes kopec a každý si tak mohl ověřit, zda mu správně fungují brzdy a pokud náhodou selhaly, mohli jste si připsat 100 bodů za sejmutí pořadatele, který se se svou židličkou usadil pod kopcem přímo uprostřed silnice. K dokonalosti mu chyběla už jen cedule se šipkou, která by naváděla každý vůz příslušným směrem. Poté, co jsem tedy úspěšně vyzkoušel své brzdy (já vím, brzdí jen srabi…), našel jsem si místo vedle placu, který byl vyhrazený pro soutěžící EMMA. Již klasicky vyrážím na svou první obhlídku bez foťáku, protože většina majitelů své plechové miláčky musí napřed očistit po náročné cestě. Tentokrát jsem zdvořilostní pozdravy doplnil ještě pozvánkou na sraz v Olomouci a než jsem se nadál, bylo poledne a u Tuning Cupu byly na plachtě připraveny první auta na představování.

Tuning Cup samotný doznal pro letošní sezónu mnohých změn. Moderátorský tým byl posílen o Janičku Chaotic z Girlstuning klubu, která ovšem asi neměla svůj den, nebo ji ten dav přihlížejících zaskočil, protože svůj jinak nabroušený jazýček nechala asi doma ve skleničce na zuby. Naštěstí Romana už jen tak něco nezaskočí a letošní rozhovory s účastníky z Polska by se asi měly vydat knižně, aby si užili i ti, co tentokrát do Mýta nedorazili. Změny ovšem neproběhly jen v moderátorském týmu, představily se nové hostesky, na kterých bylo vidět, že ne vždy znamená hezká tvář také kvalitní výstup na předváděcí ploše. Snad to holky potrénují a do Olomouce už to budou umět, hlavně ať se netváří tak, že jim ulítly včely. Pravidla doznala také určitých změn, ale o těch už se rozepisovat nebudu, protože si je můžete nastudovat přímo na stránkách Tuning Cupu.

Cestou k Tuning Cupu jsem navštívil kluky z dB Drag teamu, kteří si postěžovali na nedostatek soutěžících a to i přesto, že je vypsána nová speciální kategorie pro ty, co mají v autě běžné komponenty, které nejsou určeny k soutěžení v dB Dragu, ale jsou vhodné spíše na poslech. Snad se to ve zbytku sezóny zlepší a soutěžit začnou i ti, co svou hudbu staví výhradně na poslech. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že na tom nic není, jen přistavíte auto k měření, na sklo se připevní speciální senzor, do přehrávače vložíte oficiální CD pro měření a při sledování monitoru se snažíte během stanoveného časového limitu dostat ze své muziky maximum. Kdo ví, třeba se ukáže, že zrovna to vaše auto hraje líp, než všech ostatních a vaše počínání může skončit nečekaným úspěchem… Na nedostatek soutěžících si ovšem nemohli stěžovat u EMMAnů, kde se hodnotilo a poslouchalo do pozdních odpoledních hodin.

Jako další zpestření srazu byly již klasické sprinty, které byly díky instruktážím na kluzné ploše výrazně omezeny a abych řekl pravdu, kromě několika vozů se celou dobu na dráze pohyboval snad jen Pepa Nekvapil ve svém červeném Porsche 911 Turbo. Po odjetí sprintů se začalo se smáčením bílé kluzné plochy, kde se zanedlouho mohlo několik řidičů přesvědčit, že udělat si z rukou vánočku, není vůbec žádný problém. Naštěstí byl všem k dispozici přítel na telefonu, neboli instruktor ve vysílačce, který jim v průběhu dalších jízd dopomohl k bezvadnému projetí celé kluzné plochy.

Mezitím se na předváděcí plachtě Tuning Cupu představovala jedna libovka za druhou, a pokud můžu (a asi mi to tu nikdo nezakáže), měl bych pro účastníky jednu radu - zkuste improvizovat, udělejte show, převezměte iniciativu! Není totiž nic nudnějšího než poslouchat suchopárný výčet úprav. Polští účastníci to měli v tomto směru mnohem jednodušší, protože jejich výčet úprav se mnohdy zvrhnul v překladatelské cvičení a ekvilibristiku se slovy a nebylo výjimkou, když jsme se od popisu otevírání dveří dostali k popisu mezilidských vztahů či dokonce k praktické ukázce. V průběhu předvádění nám pak zástupci jednoho ze sponzorů předvedli, že jejich lepidlo opravdu udrží člověka přilepeného vzhůru nohama a jeden polský návštěvník následně ukázal, jak je jednoduché získat boty přilepené tímto lepidlem k dřevotřískové desce. Příště doporučuji použít dubový masiv, ten už se tak snadno neutrhne.

Jako každý sraz, tak i tento byl zakončen vyhlašováním vítězů, kde se dostalo nejen na ty, kteří upravují svůj vůz v reálu, ale i na ty, co to zkouší jen nanečisto na počítači. Nechybělo ani vyhlášení Miss Internet, které se letos účastnily bohužel jen 3 soutěžící. Ty tam jsou doby, kdy jsme si mohli vybírat z více jak deseti pěkných dívek, kterým učarovala vůně benzínu.

Fotogalerie | Diskuze k tomuto článku